CECHIA NERAZZURRA | FANKLUB


NOVINKY Z FANKLUBU

Oslava 100 let - Dva nezapomenutelné dny

12.03.2008

12/03/08 - V pátek 7.března se za účasti zástupců všech fanklubů světa konal v Miláně kongres Interu. Náš fanklub zastupoval prezident Massimo Recchioni. Jeho reportáž je doplněna i několika fotkami.

Noviny a oficiální program věnovaný jubileu

1. Kongres fanklubů
V milánském divadle Smeralno na náměstí 25.dubna se v pátek 7.března 2008 konal kongres fanklubů - congresso internazionale Inter Club. Každý z 826 fanklubů z celého světa měl na této akci dva zástupce (žádný jiný tým to na světě nemá). Na kongresu tak bylo skoro dva tisíce lidí, mezi nimi i slavní hosté.

Vstup do kongresového sálu

Vstup do kongresového sálu

Nejprve jsme u vchodu dostali desky, pár odznaků a pak si jdeme sednout. Každou chvíli se ozývá jekot, to znamená, že někdo zahlédl někoho slavného. Přišel Moratti, pak Mazzola, Corso, syn od Facchettiho, Jair, Beccalossi, Ferri, Ruben Sosa a jako poslední Roberto Mancini.

V divadle jsem viděl zástupce celého světa, každý měl cedulku se jménem a názvem klubu. Všichni jsme se tak mohli poznat. Viděl jsem čtyři Číňany, dva z klubu "Pechino Nerazzurra", 2 z fanklubu "Interisti Cinesi", zástupce z Austrálie, USA (Boston, New York), Argentiny, Dubaie, Malty, Brazílie, Argentiny, víc než 10 fanklubů ze Švýcarska. Nechyběl opravdu nikdo. Celou akci moderoval Marco Civoli, JEDINÝ novinař z televize RAI, který fandí nám. Říkal ihned, jak je šťastný, že se může konečně cítit doma.

Prezident Interu Massimo Moratti

Jako první mluvil Massimo Moratti, publikum ho přerušilo vic než 20krát, tleskalo a křičelo "Ora e sempre Moratti presidente" (teď a navždy Moratti prezident). Vysvětlil ještě jednou, co znamená fandit Interu a jak na to mají být interisti hrdí. "Třeba jsme vyhráli méně než někdo jiný, ale vždycky čestně!" ...málem tleskání spadlo divadlo... Mluvili pak Gianfelice Facchetti, syn Giacinta, všichni začali zpívat "Giacinto Facchetti oho oho". Spousta lidí brečela.

Mazzola, Corso a Facchetti mladší

Facchetti ml., Ricardo Ferri, Beccalossi a Moro

Roberto Mancini

Na jeviště přišli Mazzola, Corso, Beccalossi a další, nakonec i prezident CCIC Fausto Sala. Až při jeho slovech jsem pochopil, proč jsem z přítomných skoro nejmladší. Sala řekl, že být prezidentem jednoho fanklubu je čest, že fankluby prezidenty nemění, dále, že tam mezi náma jsou lidi, kteří jsou prezidenty už skoro 50 let (prvních 5 fanklubů bylo založeno v roce 1960, kdy Inter defakto ještě nic nevyhrál), a že oni zůstanou prezidenty většinou až do konce života a jsou příkladem věrnosti a víry pro všechny ostatní. Opakoval, jak rádi musíme vysvětlit všem, co Inter na světě dělá. Inter byl založen jako Internazionale (mezinárodní) a podle toho se po celou dobu snaží chovat. Je přiklad solidarity, přátelství mezi národy, pomoci pro ty lidi, kteří to potřebují.

Všichni ředitelé jednotlivých sekcí klubu

Ve velmi hezkém videoklipu pak Inter představil projekt "Inter Campus", který pomáhá dětem na celém světě. Díky němu má mnoho z nich možnost být dětmi. Třeba v zemích, kde by jinak museli pracovat nebo dokonce jít bojovat do války! Další projekty přinesou vodu do Afriky lidem, kteří ji nemaji a Inter za to rád utratí spoustu peněz, protože takto utracené peníze nejsou nikdy vyhozené.

Všichni opakovali tento bod. Ve světě, kde stres, peníze, války, konzumismus zabijí důležitější hodnoty, Inter se je snaži držet. V tomto případě, když se na to podíváme z druhé strany, vypadají vítězství jako skoro zbytečné věci. Je to prostě jen něco navíc. I ta naše historie ukazuje, proč interista nemusí být nikdy naštvaný na trenéra, na hráče, nebo nemusí být smutný z toho, že se prohraje. Stejně jsme lepší než ostatní a za to jsme hrdinové. Právě proto se nám často snaží ostatní ublížit. A děje se to ještě dneska...

Po té přišli děti, každé z nich byl jeden zástupce jednoho týmu Interu. Začalo se od nestarších - primavery. Samozřejmostí byl obrovský potlesk. Emoce byly v divadle velké. Vášeň, která z hovořících sršela vypovídala o tom, že všechno, co jsme slyšeli nebyli jen pouhé fráze. Někteří z nás, kteří si toho doposud nevšimli, pochopili jednu věc. Pochopili proč jsou interisti. Protože sport je asi s hudbou jediná věc, která dovoluje celému světu komunikovat bez bariéry a Inter to nejlépe reprezentuje. Prostě lidé fandí Interu kvůli tomu, že Inter nejprve fandí lidem! To že fandíme my je jenom samozřejmá reakce.

Na konci kongresu pak každý klub dostal pozlacenou cedulku na památku. Na naší bylo napsáno CECHIA NERAZZURRA a 100 LET SPOLU. V češtině!


Památeční cedule Cechia Nerazzurra

2.den - Stadión G.Meazza

První, co jsem po příjezdu viděli byl fanoušek, který přijel Fiatem Panda. Panda byla pomalovaná našimi barvami. lidé stáli ve frontě, aby se mohli s originálním autem vyfotit. Také jsem čekal.

Modročerná panda a prezident fanklubu Massimo Recchioni

Kousek dál už čekal, Antonio Pisino, který má na starosti zahraniční fanklubu, přesný jako vždycky, čekal na nás, asi 100 fanklubů bylo pozváno do sektoru "J" (na prvním červeném okruhu). Byl vytvořen jen speciálně pro tento zápas - pro nás. Až pak jsme pochopili proč.

Celkem brzo jsme si šli sednout na svá místa, zrovna víc než tisíc lidí na hřišti kreslilo velký nápis "100 INTER". Na zeleném sektoru visel obrovský dres s číslem 100. Asi tak čtyřicet minut před zápase přímo kolem mě prošel Alessandro Mazzola. Pak Corso, pak Ferri, pak Pagliuca... Šli do sektoru přímo pod nás. Všichni ti slavní bývalí fotbalisti, kteří po utkání měli nastoupit na hřiště prošli kolem nás. Ani za svých deset životů bych neviděl tolik známých slavných tváří jako teď. Jenže moje berle, zase! Nedovolily mi se tam s ostatním prát a tlačit se, abych se mohl s každým vyfotit. Hodně fanoušků to ale dokázalo. Aspoň malý seznam je zapotřebí, aby se dalo pochopit, jakou jsem měl radost.

Prezident fanklubu Massimo Recchioni a slavný hráč minulosti Giuseppe Baresi

Prezident fanklubu Massimo Recchioni a bývalý útočník Interu Davide Fontolan

Legendární Sandro Mazzola

Byli tam: Sandro Mazzola, Mario Corso, Jair da Costa, Luisito Suarez, Roberto Baggio, Ivan Zamorano, Jurgen Klinsmann, Lothar Mattheus, Andreas Brehme, Walter Zenga, Riccardo Ferri, Roberto Boninsegna, Evaristo Beccalossi, Youri Djorkaeff, Alessandro "Spillo" Altobelli, Ginaluca Pagliuca, Alessandro Peruzzi, Ze Elias, Ruben Sosa, Benoit Cauet, Salvatore Bagni, Taribo West, Davide Fontolan, Giuseppe Baresi, Paul Ince, Tarcisio Burgnich, Massimo a Antonio Paganin, Aldo Serena, Bellugi, Sforza, Carbone, Caso, Mandorlini, Matteoli a asi dalších sto! Nechyběli ani trenéři Simoni a Hector Cúper. A určitě jsem na nějaký důležitý zapomněl.

Choreografie fanoušků na Curva Nord při utkání s Regginou

Choreografie fanoušků při utkání s Regginou

Pak se hrálo, zápas s Regginou byl sice důležitý, ale v těch oslavách se skoro ztratil. Pak největší žijící legenda italské hudby, Adriano Celentano, víc než 70 let interista, přišel a zpíval. Dokonce Massimo Moratti vzal mikrofon a zpíval s ním.

Na "Piazza del Duomo" čekal obrovský dort. tam jsme ale nešli, asi bychom se tam ani nevešli.

Ty dva dny byly nakonec opravdu nezapomenutelné. Už plánuji, že za 100 let tam pojedu znova...

Massimo Recchioni