Pro členy 15% sleva
O fanklubu
Novinky
O členství
Přihláška
Výhody
Dárky pro členy
FC Inter
Stadión
Vstupenky
Výjezdy
Fotogalerie
Tisk o nás
Partneři

 
Český oficiální fanklub
F.C. Internazionale Milano


Skupina pro fanoušky


Koordinační centrum fanklubů


České stránky o Interu


Nadace Javiera Zanettiho

 
Druhý výjezd 02/11/2004 Inter - Valencia


Když jsme před rokem udělali první výjezd po založení fanklubu Cechia Nerazzurra, říkali jsme si jen tak z legrace, že příště nás přijede plný autobus. Uplynul rok a pár měsíců a sen se stal skutečností. Místo osmi fanoušků, kteří přijeli dvěma autama, nás teď přijelo z České republiky dvacet osm! Navíc se k nám v Miláně ještě připojili tři Italové včetně prezidenta fanklubu Massimma Recchioniho. Cechia Nerazzurru tak na San Siru při utkání Ligy mistrů mezi Interem a Valencií reprezentovalo hned třicet jedna fanoušků. Chtěl jsem napsat Interistů, ale to bych kecal. Vetřel se k nám totiž jeden sympatizant Valencie...

Výjezd (2.11.2004 San Siro: FC Inter - Valencia C.F. 0:0)
1.11./3.11.2004 Praha - Mnichov - Innsbruck - Milano
Autobus ČSAD Č.Budějovice - 25 lidí (z toho 13 členů fanklubu)
Odjezd z Prahy: 1.11.2004 20.00
Příjezd do Milána: 2.11.2004 10.30
Odjezd z Milána: 2.11.2004 23.30
Příjezd do Milána: 2.11.2004 11.45
Počet kilometrů: 2 100 km
Autem (Teplice - Milano) 3 lidi (z toho 2 členi fanklubu)
V Itálii se k výpravě připojili 3 lidi (z toho 2 členi fanklubu)
Celkem 31 lidí (18 členů z 39 - Massimo Recchioni, Lukáš Pekárek, Rostislav Tapfer, Jindřich Bartoň, Václav Kuba, Petr Šimek, Michal Kuba, Tomáš Minárik, Martin Kronus, Václav Motlíček, Antonín Hotař, Jiří Klimeš, Luboš Ulrich, Angelo Trovato, Petr Něměček, Dušan Kubasko, Jakub Kubasko, Radek Jaroš)


Výjezd musím hodnotit jako velmi vydařený. Jedinou kaňkou je výsledek utkání a to, že jsme si nemohli ani jednou zařvat gól. Vyrazili jsme z Prahy od stanice Strašnická v pondělí 1.listopadu kolem 20.hodiny. K mému překvapení nás nebylo 23 ale 25. Naštěstí objednanou vstupenku měli všichni, ač jsem o tom ani nevěděl. Autobus jsme měli pohodlný - Renault se 45 sedačkami. Většina z nás tak měla k dispozici celou dvojsedačku s dostatečným prostorem. Osobně jsem byl dost překvapený z toho, že jsem spal, přeci jenom postel je postel. Cestou tam mi to sice dělalo menší potíže, zpátky to už bylo bez problému a po návratu domů jsme byl k mému šoku úplně v pohodě.

Do Milána jsme přijeli po menším zdržením v zácpě na dálnici před Milánem po desáté hodině dopoledne. Zápas začínal samozřejmě až ve 20:45, takže bylo dost času na prohlídku centra a také na návštěvu muzea Interu a exkurzi po stadiónu. Protože jsem při loňském výjezdu viděl jen muzeum, rozhodl jsem se si to letos zopakovat i s návštěvou útrob stadiónu. Bez muzea to totiž nejde. Cena 12,50 Euro je docela slušná pálka. Za to se dá pořídit jeden černomodrej dres, ale co se dá dělat. Po půlhodinové prohlídce historických skvostů, rozpadlých dresů, zežloutlých fotek a novinových článků, vyhraných trofejí a voskových figurín těch nějvětších legend klubu přišla na řadu exkurze i s komentářem. Mladá Italka nám nejprve anglicky a po té i italsky vystělila, jak přišel Stadión Giuseppa Meazzy na svět, kdy byl předěláván, po kom pojmenován, proč na jedné straně chybí třetí patro, jakou má kapacitu, kolik má skyboxů atd. Pak jsme se mohli po hlavní tribuně projít a sednout si na luxusní V.I.P. sedačky, skouknout místa pro televizní komentátory a přes tmavé sklo i skyboxy pro sponzory a jiné bohaté týpky.

Následovala menší prohlídka útrob. Viděli jsme dveře, kterými hráči vcházejí po schodech do podzemního tunelu, aby zas po pár metrech znovu po schodech vyšli nahoru na trávník San Sira. Ukázali nám i mediální centrum, kde se točí rozhovory s hráči a nechyběla ani obhlídka kabin. Do té pro hosty jsme již vejít nemohli, neboť v ní právě připravovali dresy hráčům kustodi klubu z Valencie. Kabina domácích byla volná, takže jsme mohli navštívit místo, kde se budou hráči Interu připravovat na zápas. Velké očekávání nás ale brzy přešlo. Místo honosné a luxusní kabiny nás čekala místnost hodná diviznímu celku od nás. Sprchy a koupelna vypadali jak ze socialistického Československa... A navíc tam byl jen jeden pisoár! Pár lidí teď může vykládat, že ... ;-)

Po prohlídce centra Milánu následoval boj se stánkami nabízející spoustu suvenýrů. Kdo utekl, vyhrál. Nešlo odolat a každý si něco musel koupit. Někteří z nás se pak na zápas vystrojili více než dostatečně. Ostudu jsme rozhodně udělat nemohli. Vždyť nás bylo i víc než fanoušků Valencie v sektoru hostí. Vstupenky jsme měli do druhého patra na východní tribunu (naproti hlavní). Seděli jsme až téměř v poslední řadě uprostřed hřiště - výhled perfektní. Italští tifosi nezklamali a neústále svůj tým povzbuzovali zpíváním chorálů. Inter byl lepším týmem, gól ale nedal. Obafemi Martins měl přitom dostatek přílěžitostí a jednou dokonce pár metrů před brankovou čárou nastřelil břevno. Bohužel Interu stačilo k jistému postupu ze skupiny remizovat. Po vítězství 5:1 na Mestalla se tak podobný debakl Valencie nekonal. Navíc byl v nastaveném čase vyloučen Adriano. Caneira mu v souboji u postranní čáry málem vysvlékl dres a přitom mu ještě nafackoval. Brazilská hvězda ho na oplátku udeřila pěstí do obličeje. Zatímco Adriano uviděl červenou kartu, Caneira viděl jen žlutou...

Cena zájezdu nakonec vyšla na velmi slušných 2.555 Kč. Vstupenka sice stála 28 Euro, ale pan Pisino z CCIC nám je prodával po 30 Eurech. Ještě nám to bude muset vysvětlit. Navíc to nebylo poprvé. Za cestu cena na jednoho vyšla na 1.600 Kč.

Fotogalerie

Informace a komentář k zápasu (www.fcintermilano.com)